[
návrat ]
ANTOINE BÉCHAMP
francouzský biolog (1816 - 1908)
Prof. Dr. Béchamp byl jedním z nejvýznamnějších francouzských
výzkumníků v oboru biologie. Vyučoval na univerzitách a lékařských
školách a publikoval v širokém rozsahu; od biologie buněk, přes nemoci,
botaniku a příbuzná témata. Jeho osoba by dnes pravděpodobně byla
všeobecně známa, nebýt aktivit Louise Pasteura. S tímto mužem dějiny
opravdu zacházejí velice laskavě, uvážíme-li jeho vědecké podvody,
tendenci krást cizí myšlenky (převážně Béchampovy), překrucovat je,
padělat údaje experimentů - jenže na rozdíl od plachého Béchampa měl
výřečnost, spoustu přátel ve společenských a politických
kruzích a nakonec dokázal drze uplatnit nároky, na něž ve skutečnosti
neměl žádné právo.
Nebojím se postavit za výše sdělené. Všechno je naprosto a kompletně
doložitelné, protože oba, badatel Béchamp i zloděj Pasteur, byli členy
Francouzské akademie věd a jimi předložené doklady i dopisy, které si
vyměňovali mezi sebou i s jinými, se dochovaly dodnes. Dokonce i jejich
slovní potyčky přežily v protokolech akademických schůzí.
Raději to zkraťme, protože jinak je to opravdu dlouhé povídání. Pasteur
v podstatě bezohledně proboxoval " teorii choroboplodných zárodků"
nesoucí jeho jméno. Ačkoli uplatnil nárok na "objev choroboplodných
baktérií", nešlo o novou myšlenku. Pojem ve skutečnosti už řadu let
před ním nastínili jiní... Jenže tato úvaha je beztak úplně scestná,
takže v podstatě vůbec nezáleží na tom, kdo s ní přišel první. Doba
nazrává a teorie choroboplodných zárodků v roli původců chorob za pár
let zmizí ze světa, jakoby nikdy nebyla, stejně tak, jako dlouho platná
připitomělá teorie o plochosti Země...
Vynikající dílo odhalující pozadí a Pasteurovy machinace napsala Ethel
Hume, jejíž kniha [1]
vyšla
už v roce 1923. Autorka do detailu a zcela správně
dokládá, jak Pasteur doslova převrátil na ruby Béchampovy původní
myšlenky, takže jejich smysl nakonec obrátil úplně jinam, než ukazovaly
výsledky dlouholetého výzkumu okradeného vědce. Další práci o tom
napsal R. B. Pearson [3].
Vím, už je to dávno a nic z toho se nezdá být důležité, nevezmeme-li
ovšem v úvahu "drobný" vedlejší účinek:
na chemii založená západní
medicína nesporně započala a stojí na "pasteurizmu", a v tom je
obrovská tragédie. Vysloužili jsme si "nevyléčitelné
nemoci", rakovinu, AIDS...
Proč se vlastně tak snadno uchytil tak zřejmý omyl?
Sumeřani a Egypťané ještě věděli své, ale od dob starého Řecka
převládala víra, že tělo coby boží dar je uvnitř nepochybně sterilní,
včetně krve. Onemocní-li, přijde choroba vždy jen a jen zvnějšku. Na
tuto populární víru byl vtipně ušit Pasteurův traktát, s nadšením
přijatý jako "nový objev velkého syna francouzské vědy"... Mimo jeho
společenské konexe především proto, že
nepřinesl nic převratného a nic
se kvůli tomu nemuselo měnit. Převratné objevy totiž vždy přinášejí
problémy, a proto je vždy lepší je zatlouct a jen přeleštit to, co už
máme.
To platí dodnes.
Na rozdíl od světáckého Pasteura spíše samotářský a uzavřený Béchamp
pracoval s kvasinkami určenými pro pivovary a časem si povšiml, že to,
v co se tehdy věřilo nemůže být tak docela pravda. Pracoval na tom a
nakonec přišel s poznatkem, že tělo uvnitř není ani zdaleka sterilní,
ale že
nosí
příčinu zdraví i nemoci v sobě samém. Nejenže tvrdil, ale
i dokázal, že nemoc zvenčí přijde jen tehdy, když se v těle změní to,
čemu říkal "terén" (přesněji "složení půdy"; něco, co lze chápat jako
obdobu rovnováhy pH), a že změna terénu vlastně jakoby "přizve" nemoc
zvenčí. Abychom tedy zabránili nemocem, je podle Béchampa zapotřebí
všímat si především rovnováhy terénu uvnitř těla a nezaměřovat se na
to, co poletuje vzduchem [2]. Populárně to vysvětloval přirovnáním k
pravidlům rostlinné říše.
Například pampelišky vždy rostou jen na půdě určitého složení, kvality
a vlastností a totéž platí třeba o kaktusech a jiných rostlinách.
Přesadíme-li pampelišku do půdy vyhovující kaktusu neporoste a zajde, a
naopak. K tomu, aby pampeliška mohla růst musí mít vhodnou půdu, která
jí prospívá. Už chápete? Je to jako se vším - jde o přesný opak toho,
co se už sto let vtlouká do studentských hlav. Budete-li v létě na
horách, rozhlédněte se kolem a buďte všímaví. Uvidíte, že jisté
rostliny či plevele rostou vždy jen na určitých místech.
Kdybyste si udělali rozbor půdy, zjistili byste, že každá rostlina nebo
plevel žije jen v místě s určitým složením půdy, které jí prospívá,
jinde ne. Totéž platí i pro baktérie, viry, červíčky a různé jiné
mikroskopicky velké potvůrky.
O pravdivosti
tohoto poznání svědčí tento příklad:
Před několika lety v jedné oblasti USA se jinak zdraví lidé náhle z
ničeho nic hroutili mrtví k zemi. Přímo za chůze či uprostřed
rozhovoru. Nikdo nechápal č jde. Nakonec se zjistilo, že viníkem je
jistý virus obsažený v ptačím trusu, který vyvolá zhoubovatění srdce a
jeho zbytnění na trojnásobek během jediné hodiny.
Sláva, říkali si vědci, konečně víme o co jde! Jenže krátce nato přišli
na to, že tento virus je pro nás sám o sobě úplně neškodný - takže, co
dál? Vědci se pustili do pitev, dávali dohromady 2+2 až se nakonec po
měsících handrkování shodli na tom, že u všech lidí, kteří zemřeli na
zmíněné zbytnění srdce se ve střevech přemnožila jedna kvasinka.
Pod křídly pasteurizmu vyrostlí vědátoři dodnes nepochopili, jak je
možné, že tato určitá kvasinka aktivovala jinak úplně neškodný virus, a
jak to, že se společně pustili do zhoubného díla. Když papouščím virem
podpořená kvasinka způsobila zbytnění srdce, tentýž virus doslova a do
puntíku vypojil elektrické impulsy do srdečních nervů!
Člověk tak prostě skončil v půli slova...
Vsuvka. V lednu 2000 se v Čechách náhle objevila epidemie králičí
toxoplasmosy. Nic zvláštního, jenže postiženými byli tentokrát lidé.
Podle prohlášení hygieniků byla zdrojem nákazy údajně voda používaná v
jedné z místních továren. Prapodivné je, že tato klasickým způsobem
upravovaná voda pochází z hlubinných vrtů, a že onemocněli jen lidé
pracující ve stejné továrně...
Copak asi měli k obědu v kantýně? Co podpořilo virus, který se na
člověka přenáší jen přímým kontaktem se zvířetem, a to ještě jen velmi,
velmi výjimečně?
Tohle jsou jen dva z mnoha případů potvrzujících Béchampovo tvrzení, že
nejdříve musí být připravena půda, nastaveno prostředí, aby na ní mohla
růst pampeliška. (Z dnešního pohledu – kdyby zásluhou některých
programů nebylo špatně nastavené internetové prostředí, byly by
internetové viry úplně neškodné...)
Tím se ovšem opět dostáváme ke střevům, v nichž na celkové ploše přes
200 čtverečních metrů žije populace čítající mnoho kvintilionů havěti,
o níž věda z větší části nemá ponětí co je zač, a jaká je vlastně role
jejích jednotlivých příslušníků v našem životě...
Přestože se protichůdné poznatky patologů v posledních letech množí,
medicína se stále tvrdohlavě drží teorie podvodníka Pasteura, čímž
výrazně přispívá k redukci populace... Takže nakonec je vše v pořádku a
pod kontrolou.
Ironií osudu je, že sám Pasteur nakonec na smrtelné posteli prohlásil
(a je to zaznamenáno!):
"Antoine
měl pravdu. Je to terén." ... a
vzkázal Béchampovi omluvu za pomluvy a příkoří, které mu způsobil. To
vše je známé a dokázané, jenomže bohužel vůbec nic nemění na
tom, že ještě stále platí mylná posvátná doktrína.
Pasteur nic
neobjevil. Prostě ukradl výsledky Béchampova výzkumu, překroutil je a s
masivní politickou podporou se stal oslavovaným "otcem" současné
medicíny. (Viz také Darwin, Heaviside, Oort a ostatní
"otce moderní
vědy"!)
Jsem dokonce ochoten tvrdit, že za tímto počínáním byl a je skrytý
úmysl, neboť jistí vlivní lidé (viz Malthus) měli už tehdy obavy z
nadměrného růstu populace, kterou je tedy třeba držet pěkně na uzdě...
Literatura
[1] E. Hume - "Pasteur Exposed", 1923
[2] A. Béchamp - "Third Element of the Blood", ? (vyšlo
těsně před jeho smrtí).
H. Grasset -
"Béchamp, an appreciation", 1912
[3] R. B. Pearson - "Pasteur, Plagiarist, Imposter", cca
1940+,
(xerox - "The Dream and Lie of L. Pasteur".)
Uvedená díla dnes už nejsou běžně k sehnání,
existují pouze v xeroxových kopiích (A)..
Zverejnené s láskavým povolením autora